Vzdělávací program
Loterie života

Příběh

Režisér vypráví o filmu

V lednu 1998 našel režisér Matej Mináč v knize „Perličky dětství“ od Věry Gissingové zmínku o záchraně českých dětí, které byly odvezeny do Anglie a vychovány adoptivními rodiči. Tento příběh jej zaujal natolik, že ho nejdřív zakomponoval do celovečerního hraného filmu „Všichni moji blízcí“, k němuž napsal scénář Jiří Hubač. Film byl dosud uveden na 50 filmových festivalech, přičemž získal dvanáct prestižních ocenění. Postavu Nicholase Wintona ve filmu ztvárnil známý britský herec Rupert Graves. Zároveň s natáčením hraného filmu „Všichni moji blízcí“ začal pracovat režisér Matej Mináč společně se střihačem Patrikem Paššem a Martinou Štolbovou na dokumentárním filmu o této záchranné misi.

„Co by dnes filmaři dali za to, kdyby mohli natočit dokument osobně s Oscarem Schindlerem nebo s Raoulem Wallenbergem. Pan Winton je dnes posledním žijícím zachráncem tak velkého počtu lidí. A pro nás filmaře to byl závazek zachytit tento jedinečný příběh viděný jeho očima,“
- řekl Matej Mináč.

Tři roky hledal režisér Mináč se svými spolupracovníky v archivech v Čechách, na Slovensku, v USA, ve Velké Británii, v Izraeli, v Německu a Rakousku jedinečné záběry a fotografie z doby záchrany dětí. Našli opravdové skvosty. Ve Federálních archivech Spojených Států ve Washingtonu našli například šot z Prahy z roku 1939 – loučení dětí se svými rodiči před odjezdem a šot přímo s mladým Wintonem.

„Byl jsem zcela ohromen, když jsem najednou viděl ve dvou záběrech pana Wintona, jak drží a usmívá se na malé dítě s čepicí. Jen si to představte! Mladý kluk téměř ilegálně vyváží děti z protektorátu, falšuje doklady, je pod stálým dohledem gestapa, které jej v Praze kdykoliv mohlo unést. A tu najednou zjišťuji, že existuje šot s mladým Wintonem, který natočili Američané pro filmový žurnál a nikdy ho nesestříhali a ani nepromítali, protože, když se vrátili domů, již vypukla válka.

V Českém národním filmovém archívu jsme naopak našli celý film, ve kterém jsou záběry se zachráněnými dětmi v České škole ve Walesu během války, které natočil známý český režisér Jiří Weiss. Pan režisér Weiss se zúčastnil premiéry filmu v Los Angeles a s vtipem řekl: „Kdybych věděl, že se některé mé záběry použijí do dokumentu o panu Wintonovi, tak bych je natočil mnohem lépe.“ Jaké překvapení jsme zažili s panem Čáslavským z Českého národního filmového archívu, když jsme našli ještě nikdy nepoužitý materiál, jak „Wintonův vlak“ přijíždí na Liverpool Street Station do Londýna a vystupují z něj „Wintonovy děti“. Práce na tomto dokumentu byla pro mě skutečnou detektivkou.“
- řekl Matej Mináč.

Po dobu práce na dokumentu jsme se zkontaktovali asi s padesáti „Wintonovými dětmi“ z celého světa. Byly mezi nimi světoznámé osobnosti jako Joe Schlesinger - přední reportér kanadské televizní stanice CBC, který nám ve filmu vytvořil průvodce, Karel Reisz – nestor britského filmu a režisér „Francouzovy milenky“ s Meryl Streepovou a Jeremy Ironsem, spisovatelka Věra Gissingová, autorka řady dětských knížek a bestselleru „Perličky dětství“, Hugo Marom – známý architekt letišť, Tom Schrecker – jeden z vydavatelů Reader´s Digest a Lord Alfred Dubs – exministr Blairovy vlády. Skoro všichni nám v rozhovorech potvrdili, že cítí určitý morální závazek za svoji záchranu.

Tom Graumann (křesťanský misionář) pomohl některým rodinám emigrovat z Ruska do USA, adoptoval několik dětí. Amos Ben Ron pracuje jako dobrovolník v dětské nemocnici. Joseph Ginat adoptoval dvě děti a Věra Gissingová bezplatně pořádá cykly přednášek z novodobé historie pro školy v Británii. Jakoby všichni měli nějaký chytlavý „Wintonův virus“.

Příběh Nicholase Wintona je obdivuhodným symbolem lidské solidarity, obětavosti a odvahy. Vyzařuje z něho naděje, že i v nejtěžších chvílích plných beznaděje, je stále ještě možno vykonat mnoho dobrého. Důkazem toho je 699 dětí, které Nicholas Winton zachránil před téměř jistou smrtí. Dokázal okamžitě rozpoznat nebezpečí, které hrozilo a v riskantních podmínkách připravil transporty dětí z Prahy do Velké Británie, kde našly bezpečí a svůj druhý domov.

Tento výjimečný příběh zdánlivě obyčejného člověka je inspirací pro nás všechny. Je to příklad lidské humanity a odhodlanosti pomáhat lidem v ohrožení. A také neobyčejné skromnosti, neboť až koncem osmdesátých let 20. století vyšlo najevo, že právě Nicholasi Wintonovi vděčí několik set tehdejších dětí za přežití.

|Nahoru

Copyright © 2006, Wintonfilm, všecha práva vyhrazena.