Vzdělávací program "LOTERIE ŽIVOTA" / Literární soutěž





Vzdělávací program
Loterie života

Nejen literární soutěž

Vítězové literární soutěže 2004/2005

Úryvky vítězných prací žáků ZŠ a studentů SŠ:

Kdybych žila v té době a mohla si zachránit život, nikdy bych NEODJELA. Své rodiče bych neopustila, ale oni by mě určitě přemluvili, abych jela, protože by to tak bylo lepší. Pak bych celou cestu vlakem plakala.

- Veronika Matoušková (ZŠ Na Smetance, Praha 2)

Ve vzduchu byl podivný strach o děti z filmu, jako bychom patřili k nim. S napětím jsme čekali, co se stane, jak to dopadne a proč to vlastně ten pán dělá?
- Tereza Macáková (ZŠ Slezská, Praha 2)

Děti s bombami připevněnými na těle, Kosovo, Afghánistán, podvyživené děti Afriky a jejich nafouklá bříška ... Kolik Wintonů by potřeboval náš svět? … Proč jsem o něm neslyšela už dříve? A co udělám já? Co mohu udělat?

- Tereza Hejdová (Gymnázium Zikmunda Wintera, Rakovník)

Večer si lehám do postele a znovu myslím na to, co je dnes jiného, než bylo včera. Odpověď zní: Dnes už vím, že být dobrým člověkem neznamená nedělat nic špatného. Být dobrý, znamená - konat dobro!
- Michaela Mužíková (Gymnasium Pierra Coubertina, Tábor)

Já bych asi od rodičů jet pryč nemohla, protože má láska k nim je moc velká. Kdybych se mohla rozhodnout, asi bych s nimi zemřela. Děti v tom filmu musely potlačovat velký smutek, a to bych nedokázala.
- Romana Brůčková (ZŠ Na Smetance, Praha 2)

Až jednou Nicholas Winton naposledy zavře oči, bude na jeho kontě svítit číslo 669 – protože to byl především bankéř lidských životů.

- Josef Havrda (Obchodní akademie, Praha 2)

Odvaha a odhodlání pana Nicholase Wintona mě velmi povzbudily, obzvláště jeho slova, že pokud se člověk k něčemu rozhodne a je odhodlán činit dobro, tak si způsob vždycky najde. Je to naprostá pravda.

- Ivana Kopidlanská (Obchodní akademie, Praha 2)

Příklad Nicholase Wintona mi dokázal, že prostá lidská odvaha, vytrvalost, schopnost poradit si a touha pomoci, povznese jedince nad všechny spolky, instituce či jakkoliv velkou přesilu nepřátel a dovede jej ke správnému cíli.

- Blanka Salmonová (Gymnázium Jana Palacha, Mělník)

Každý z nás, ať je jakékoliv národnosti, by se měl zajímat o to, co se tu tenkrát dělo a především, a to je, myslím, nejdůležitější, bychom tuto historii měli zachovávat pro budoucí generaci.
- Marie Švejdová (Křesťanské gymnázium, Praha 10)

Je obdivuhodné, jak jeden jediný člověk může rozumem a holýma rukama zachránit skoro 700 životů. Kdyby všichni lidé byli jako on, byl by svět dokonalý.
- Jana Antonsonová (ZŠ Na Smetance, Praha 2)

Zúčastnila jsem se promítání filmu ve Velkém kině ve Zlíně. Musím říct, že jsem čekala nějakou hloupost. Začala jsem se dívat a po chvilce jsem se do toho úplně zabrala. Hlavně by to měli vidět ti, kteří tvrdí, že je válka dobrá věc.
- Michaela Ronzová (ZŠ Kvítková - Zlín)

Tento film by měl být promítán na celém světě. Jen ať to každý ví - zachránit 669 dětí - tomu se říká LIDSKOST!
- Miriam Skandratová (ZŠ Rychnovská, Praha 9)

Následující příspěvek je od kosovské Albánky, která musela uprchnout spolu s matkou a dvěma sourozenci ze své země. Nový domov našli u nás v České republice.

Podobná věc se stala i mně, i když trochu jinak. Začala válka a my jsme přestali být v bezpečí. Vojáci kontrolovali každičký domek, postřelili nám psa a nám dětem vyhrožovali, že nás vezmou od maminky. My se jí se slzami v očích držely a věděly jsme, že se s domovem musíme rozloučit. Prchali jsme nejdřív kočárem taženým dvěma koňmi a později autem.Vojáci nám ale auto zabavili, a tak jsme pokračovali pešky, až jsme se dostali na loď, kterou jsme dojeli do Itálie, kde jsme strávili jeden rok. Potom jsme se dostali do Německa, kde jsem začala chodit do školy. Později jsme se usadili v České republice, kam za námi přijel i taťka. A už jsme tady pět let. Děkuji za možnost shlédnout film, na který nikdy nezapomenu.

- Florentina Smakaj, VI. A (ZŠ Slezská 21, Praha 2)

Skutečný člověk

(úryvek básně studenta III.ročníku gymnázia)

Ale kdo postaví tento most
a pomůže potřebným?
Kdo překoná cizí zlost
a předejde činům hanebným?

Jen Ten, kdo člověkem je ryzím.
Ten, jehož srdce všem je otevřené.
Ten , kdo slouží ušlechtilým vizím,
kde dobro s myslí jsou vzácně zasnoubené.
- Jan Formánek (Gymnázium Jana Palacha, Mělník)

Film na mne mimořádně zapůsobil a pustil jsem jej i dědovi a babičce na Slovensku o Vánocích. Byli hrozně dojatí a plakali. Byly to krásné Vánoce, protože jsme si uvědomili, jak je to dobře, že jsme všichni spolu.

- Samuel Hora (ZŠ Litvínovská, Praha 9)

Ze začátku jsem si myslel, že ten film bude nějaká vymyšlená blbost, ale když jsem viděl, jak umírají nevinné děti a dospělí, nebo jak děti nemají kam jít a jak někteří lidé nemají peníze ani oblečení, tak mi jich bylo hrozně moc líto. Kdybych v té době žil, také bych všem pomáhal. Řekl jsem si, že schopnost pomáhat druhým je ta nejlepší věc, kterou nám příroda nadělila.

- Ladislav Moravec (ZŠ generála Františka Fajtla, Praha 9)

Snažila jsem se potlačit pocit úzkosti a styděla jsem se za slzy, které mi pomalu stékaly po tváři. Dostala jsem strach, že pláču sama a rozhlédla jsem se po sále. Nebyla jsem jediná. I ostatní vytahovali kapesníky nebo alespoň upřeně sledovali plátno.Ta úleva, že i ostatní cítí to co já, byla velká. Nyní vím, jak velkou cenu pro mě má život a rodina.
- Lenka Malšínská (Gymnázium Jana Palacha, Mělník)

Nechtěl bych zažít to, čím musely projít všechny ty převážně židovské děti. Muselo to být hrozné, když nevíte, jestli ještě uvidíte své rodiče. Proto považuji Sira Nicholase Wintona za velkého hrdinu, i když on si to o sobě nemyslí. - Josef Plechatý (ZŠ Na Smetance, Praha 2)

Představovala jsem si, jak těžké muselo být pro rodiče, když své malé děti, to nejdražší, co v životě měli, posílali do cizí země a k cizím lidem, a přitom je přesvědčovali, že jedou jen na výlet. Celý film jsem bojovala se slzami a párkrát jsem i prohrála.Obdivuji pana Wintona. To, co dokázal, si zaslouží obrovskou úctu.

- Jana Končelová 4. ročník ( Gymnázium Jana Palacha, Mělník)

Mám ke svým rodičům moc krásný a hluboký vztah. Nedokážu si ani v té nejhorší noční můře představit, že bych o jednoho z nich přišla. Děti z filmu přišly o oba rodiče. Musely se cítit strašně. … Hrůza pomyslet! Ale ty děti naštěstí žijí! A svět by bez nich byl chudší o stavebníky, cestovatele, spisovatele, poslance a inženýry, a to všechno jen kvůli nenávisti Hitlera a jeho strašné ideologii.

- Věra Zelenková (SOŠ stavební, Tábor)

Protože nedokážu se jen dívat a nic nedělat, rozhodla jsem se konat dobro aktivně. Každý rok jezdím na tábor, kde dělám praktikantku. Kromě zdravých dětí jsou tam i děti postižené, a to jak mentálně, tak i fyzicky. Všichni tuto práci vykonáváme bez nároku na mzdu nebo jakoukoliv odměnu. I když jednu odměnu dostáváme - úsměvy dětí, které krásně hřejí a zůstanou nám ve vzpomínkách napořád.
- Jitka Frizovičová (Obchodní akademie, Praha 2)

Tento dokument vede každého z nás k zamyšlení, zda děláme maximum, které ze sebe můžeme vydat na pomoc lidem v nouzi. Musíme si pomáhat. Každý by měl mít v srdci a v mysli lidskou slušnost, která, doufám, nikdy nevymizí z našeho civilizovaného světa.
- Monika Dolejšová (Gymnázim Jana Palacha, Mělník)

žáci I.stupně ZŠ generála F. Faitla, Praha 9

(dva postřehy nejmladších diváků)

Film byl zajímavý a skoro mě rozplakal. Hodně mě poučil o krutosti nacistů. Ten pan Winton měl dobré srdce. Vůbec nechápu, jak mohl tak rychle zachránit 669 dětí. Jsem moc rád, že jsem film viděl ...

Pan Winton zachránil stovky dětí. Je to skromný člověk a překvapilo mě, že o tom, co udělal, po válce nikomu neřekl. Pan Winton je podle mě „superman“.

|Nahoru

Copyright © 2006, Wintonfilm, všecha práva vyhrazena.